psaní

7. listopadu 2017 v 12:40 | zinaida |  nepodložené výmysly
Někdy mám chuť nabušit do klávesnice tisíc znaků. Jen pro ten pocit doteku mezi bříšky prstů a tvrdého potištěného plastu. Jsou tam i další lákadla. Ten zvuk, ta odezva narůstajícího černa v rámci dokumentu s bílým pozadím. Samozřejmě je tam i sebeuspokojování konzumací a reinterpretací vlastních myšlenek. Povalování jich na vlnách slovní zásoby a přetavování jich na něco o trochu srozumitelnějšího. Ne o moc. Rituál skutečného psaní je pak něco mystického, plného detailů, které činnost psaní činní ještě přitažlivější. Je to prstýnek, nalakované nehty, vůně černého čaje. Sposta takových doplňků, které mi připomínají, že jsem mnohem šířeji orientovaný člověk, než jak se snažím jevit nejbližšímu okolí. Které je beztak dost omezené.
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 13. listopadu 2017 v 20:13 | Reagovat

Také mi někdy tu ťukání moc pomáhá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama