hudby z hrudi

23. července 2017 v 13:16 | zinaida
Hrudníkář uzavřel smyčku. A ačkoliv zacyklené a uzavřené obrazce jsou elegantní a krásné, tenhle konkrétní tvar mi na tváři způsobil vrásky. Připomíná křehkosti lidských bytostí a ignoraci ke křehkostem cizím. Ať už se na tohle téma napovídá cokoliv (a že se s komentáři rozběsnila mediální tsunami), nic to nezmění. Což je dobře. Změna by ten krásný tvar uměle deformovala a my bychom přišli a s ním i o čistotu jeho zachování hodného obsahu. Nejrozumnější v tuhle chvíli bude starat se o to, co právě je, se střízlivým zájmem o to, co bude a na paměti při tom všem mít, co bylo. Mně se už teď stýská po potencionálním prvním poslechu do moderna posunuté klasiky. Vynahrazuji si to poslechem písní, jejichž čerstvost imituje velmi dlouhé opomenutí. Strnulost, kterou jsem poslechem opomenutých písní ilustrovala, je dávno překonaná. Jsou tu jistě nové a aktuálně bolavé strnulosti, ale ty už s tím nemají nic společného. Jsem ráda, že jsem vůči žádnému posunu nezhořkla. Vážně ráda.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama