Červenec 2017

hudby z hrudi

23. července 2017 v 13:16 | zinaida
Hrudníkář uzavřel smyčku. A ačkoliv zacyklené a uzavřené obrazce jsou elegantní a krásné, tenhle konkrétní tvar mi na tváři způsobil vrásky. Připomíná křehkosti lidských bytostí a ignoraci ke křehkostem cizím. Ať už se na tohle téma napovídá cokoliv (a že se s komentáři rozběsnila mediální tsunami), nic to nezmění. Což je dobře. Změna by ten krásný tvar uměle deformovala a my bychom přišli a s ním i o čistotu jeho zachování hodného obsahu. Nejrozumnější v tuhle chvíli bude starat se o to, co právě je, se střízlivým zájmem o to, co bude a na paměti při tom všem mít, co bylo. Mně se už teď stýská po potencionálním prvním poslechu do moderna posunuté klasiky. Vynahrazuji si to poslechem písní, jejichž čerstvost imituje velmi dlouhé opomenutí. Strnulost, kterou jsem poslechem opomenutých písní ilustrovala, je dávno překonaná. Jsou tu jistě nové a aktuálně bolavé strnulosti, ale ty už s tím nemají nic společného. Jsem ráda, že jsem vůči žádnému posunu nezhořkla. Vážně ráda.

první příspěvek

22. července 2017 v 23:36 | zinaida |  informativní texty
ahoj internete,

přiznávám, že už nadpis je trochu klam. Mám za sebou několikaletou příspěvkovou historii. Blogovala jsem básničky, úvahy, obrázky, nápady, názory... Všechno to bylo velmi zasněné a naivní. Možná že to jsou důvody proč to nepřežilo má středoškolská léta. Respektive jsem tím zkracovala čekání na maturitu. Které zákonitě muselo jednou skončit. Ze začátku jsem to vůbec neměla takhle časově rozvržené. To vidím až teď při pohledu zpět. Koneckonců Tenhle zpětný pohled, při vší nostagii a melancholii, je důvodem tohoto "prvního příspěvku". O čtyři roky později. Chybí mi psaní slov, a vymýšlení jejich tvaru a pořadí. Chybí mi ta nesmyslnost a nepotřebnost s tím spojená. Ten pocit, že o to nikdo nestojí a přece se občas stane, že to v někom zarezonuje (ikdyby to opět mělo být nějaké moje budoucí já).

Ještě jsem se nerozhodla, jakou barvou to tu vytapetuji nebo jestli budu mít menu vlevo, vpravo anebo v liště pod záhlavím. To jsou otázky kosmetické, uznávám. Důležitý je obsah. Ačkoliv tím si také nejsem jistá. Jak jsem řekla. Je to nostalgický impuls a třeba brzy vyprchá. Prvotně se chci zaměřit na články právě psaného typu. Složité věty, nedohledatelné vnitřní odkazy, rozhýbání prstů po klávesnici, synonymové cvičení, odreagování od skutečného. Jsem profesí digitální umělkyně, ale pořád zvažuju, jestli se tím prezentovat i tady. Líbí se mi totiž představa té anonymity, kterou mi zdejší konání umožňuje.

Přemýšlím, jestli má první příspěvek nějakou společensky uznávanou průměrnou délku. Jestli stačí dva a kousek odstavce. Snad ano. Protože i přes potřebu vypsat se jsem stručná.